Podcast Miluji svou sukni

16.7. 2020

PODCAST MILUJI SVOU SUKNI

Milí přátelé

už tomu bude více než čtyři roky, co Irenka natáčela tyto příběhy pro Český rozhlas. Vzpomněli jsme si na ně při naší výzvě Stačí nás 10%, kterou také najdete na našem blogu, stačí kliknout zde a přidali jeden z nich s názvem Prší krásně. Když jsme si je všechny procházeli, museli jsme se smát. Jakoby to Irenka už tenkrát namluvila pro dnešní dobu. A tak se s vámi o ně postupně podělíme. A možná přidáme i pár dalších, uvidíme, jak moc se vám budou líbit.

Chcete znovuobjevit svou schopnost obraznosti, která je klíčem k pochopení všeho? Začněte u nás třeba právě posloucháním našich podcastů.

Současný člověk k vlastní škodě opustil sílu mluveného slova, sílu příběhu, a zapomněl na umění obraznosti, skrze které dokázali naši předci zhmotňovat všechny své vize. Obrazotvornost je totiž nejdůležitější předpoklad a prostředek pro změnu a vývoj čehokoliv. A právě obrazotvornost je jedním z hlavních prvků našich online kurzů. Zde se dočtete více o naší filozofii.

Na pár minut

To je název opravdu krátkých podcastů pro zamyšlení a trénování schopnosti obraznosti.

Dnešní téma: MILUJI SVOU SUKNI

Zaposlouchejte se níže do krátkého zamyšlení …

Pozemské nebe · #6 Na pár minut Miluji svou sukni

Víte, že opravdu existuje oděvní značka MILUJSUKNI? A víte, že když Irenka kdysi namlouvala tento podcast, byl projekt Milujsukni teprve v plenkách 🙂

Seznamte se s POSLÁNÍM oděvní značky milujsukni skrze příběh holčičky Sáry

SÁRA – TEĎ MÁM TU CHVILIČKU

Sára sedí na židli v kuchyni a klátí nožkama ve vzduchu. Ještě sice nedokáže dosáhnout nohama na zem, vždyť je jí zrovna dnes pět, ale občas si připadá skoro velká. Sára pozoruje s velkým zaujetím svou maminku, jak ladně krouží kuchyní. Vaří oběd, ale Sára má pocit, že spíš tančí – s takovou ladností a lehkostí se pohybuje.

„Ta naše maminka je jako víla a princezna dohromady,“ říká tatínek a Sára má pocit, že jí čte myšlenky. „Od té doby, co nosí sukně, se na ní nemůžu vynadívat,“ přetočí se tatínek k mamince a obejme ji.

Sára si pomyslí: „To je přesně ono, ta sukně!“

Mamince nejenom sluší, ale také jí dává něco, co Sára ještě nedokáže popsat, ale zcela jasně to vnímá. Je to nějaká zvláštní křehkost, a zároveň síla a taky klid a stabilita, co přišlo do jejich rodiny.

Sára má nápad. Rychle seskočí ze židle do ložnice, do maminčiny skříně. Odsune dveře skříně na stranu.

Alice Maťáková z Milujsukni s holčičkami. Každá máme v sobě kousek Sáry.
Foceno Soňou Švihelovou

Teď mám tu chviličku, to je krásných sukní,“ říká si Sára. Stoupne si na dřevěné schůdky, které stojí ve skříni, a podá si jednu sukni, celá se do ní zavine a pak se zkouší točit. Nejde to, sukně je moc dlouhá a Sára si na ní neustále šlape.
„Copak je to tu za malou vílu?“ ozve se maminčin hlas.
„Mami, já bych chtěla taky takovou sukni, já ji tolik moc potřebuju,“ úplně vážně odpovídá Sára.
Maminka Sáru pohladí po vlasech. „Holčičko moje, vždyť je ti tak velká, že v ní neuděláš ani krok. Na takovou sukní musíš ještě vyrůst.“
Sára má na krajíčku. Maminka převede hovor jinam: „Víš, že jsem dnes udělala tvůj oblíbený oběd? Řízek s bramborovou kaší a okurkovým salátem, a po něm bude i zmrzlina.“


Sára se ale neraduje tak jako obvykle, protože musí myslet na sukni, a tak jde skoro neochotně za maminkou k jídelnímu stolu.
„Hodně štěstí, zdraví! Hodně štěstí, zdraví…“
Teprve teď si Sára uvědomí: „Vždyť já mám dneska narozeniny.“
Tatínek, maminka i starší bráška Míša jí gratulují a přinášejí Sáře balíčky, které vzápětí nedočkavě rozbaluje.
„Mami, to je sukýnka! Vždyť ty jsi říkala, že jsem na ní ještě moc malá.“

„Ne, ne, Sáro,“ usměje se maminka, „já jsem jen říkala, že moje sukně je ti ještě moc velká, a do takové sukně musíš opravdu ještě vyrůst. Ale protože vím, jak je Milujsukně báječná a jak je mi v ní dobře, poprosila jsem tetu Aličku, aby ušila jednu menší přesně pro tebe.“
„Můžu si jí zkusit?“ Sáře svítí oči.
„No jasně, vždyť je tvoje,“ nestačí ani odpovědět maminka a Sára se už obléká do Milujsukně.
„Teda, tobě to sluší,“ uznale přikyvuje Míša a tatínek dodává: „Tak teď už tu máme víly dvě, to je krása!“


Je večer. Po pohádce na dobrou noc od maminky si Sára hoví v postýlce a blaženě se usmívá. Ještě než ji duhový vláček odveze z mírného mateřského srdce do nádherného snu, otevře Sára oči a podívá se na sukýnku, která je přehozená přes opěradlo židle u její postýlky. Sára má najednou před očima nádherný obraz. Vidí rozkvetlou, zdravou přírodu, plnou barev, vůní a ptačího zpěvu. Vidí zahrady překypující hojností lákavého ovoce i zeleniny. Vidí ženy, muže, děti, jak pracují, radují se, hrají si, tančí a společně tvoří. Sára vidí, jak všechny ženy i malé holčičky nosí sukně.
„To je nádhera,“ fascinovaně si pomyslí Sára, a najednou ví. Ví, tak jako spousta dětí v jejím věku. Obraz, který má před očima, není sen. Je to překrásné budoucí, které se opravdu stane…

Díky Aličce z Milujsukni jsme měli na Vílím táboře v Pozemském nebi pro každou malou vílu její vlastní Milujsukýnku. Je krásné sledovat, jak pro ty malé slečny je sukýnka tak přirozená. Děkujeme Ali. Foceno Martinou Šímovou.

Všem ženám přejeme, aby si našli svou Milujsukni. Alička z Miluj sukni a Irenka s Alenkou ze školy osobního rozvoje Měsíčnice

Všechny techniky jsou chráněny autorskými právy školy Měsíčnice. Děkujeme, že načerpané informace používáte ke své osobní potřebě, k čemuž jsou určené, a nikoliv ke komerčním účelům. Měsíčnice je škola s vlastní, nadčasovou metodikou s téměř 30letou tradicí. Více o naší metodice se dozvíte zde.